Dům Jindů - čp.136

Dům čp.136 je v knihách zmíněn roku 1796, kdy jej koupil Prokop Ríza. Podobně jako u jiných domů na náměstí , se dá očekávat, že je jeho historie starší. Po požáru, v roce 1866, toto spáleniště koupil Václav Jinda od Františka Hniličky, který zde dříve provozoval sedlářskou dílnu. Václav Jinda byl obchodníkem a veselským radním a postavil zde typický měšťanský dům, který si z větší části zachoval svůj ráz až do dnešních dnů. Škoda, že zázemí domu, maštal a zahrada, musely v roce 1979 ustoupit budování obchodního domu Lužnice. Dnes je zde zásobovací cesta, pošta a opuštěný vietnamský obchodní dům Family. Stejný osud potkal všechny měšťanské domy na této straně náměstí...

Dům dává ilustraci, jak byl dům maloměstského kupce v polovině 19. století koncipován a vybaven. V přízemí byl obchod a zázemí obchodu. Tyto prostory navazovaly na chodbu a kuchyň, ze které bylo skleněnými dveřmi vidět až do obchodu, aby bylo možno obsloužit příchozího zákazníka. První patro pak sloužilo pro bydlení. Pokoje byly vybaveny kachlovými kamny a vyzdobeny malbami. V tzv. slavnostním pokoji se malby dochovaly dodnes. Dům měl v prvním patře pavlač, která zajišťovala přístup k vnějšímu suchému záchodu. Na chodbách byly chladné niky a některé z nich sloužily jako potravinové skříně. Sklepení domu bylo určeno částečně jako chladné místo pro úschovu potravin a později jako úložný prostor na uhlí. Zásobování vodu bylo prostřednictvím studny na dvoře. Dům měl dřevem dlážděný průjezd do dvora. Sklad zboží, v zadní části domu, měl z důvodu zabezpečení bytelné železem opláštěné dveře. Dvůr byl prostorný, aby umožnil manipulaci s povozem. Uzavřená část maštale sloužila pro chlívek a stání koní a dobytka. Otevřená část pak pro parkování povozu. Hospodářství doplňovaly slepice a potřebná pole a louky. Na dvoře byla malá přístavba, kde byla pec na pečení chleba, pražení kávy do obchodu a ohřev vody pro prádlo a koupele. Na maštal navazovala zahrada s altánem, která vedla až přímo k řece. S obsluhou domácnosti a obchodu vypomáhala služka a jeden, nebo dva učedníci. Pole a louky byly většinou pronajímány, buď za úplatu, nebo za část úrody.