Manuální telefonní ústředna v Mezimostí

První telefonní přístroje neměly ani rotační, ani tlačítkový číselník a do telefonní sítě byly připojeny pevnou linkou. Vše to začalo 14. února 1876, kdy si A. G. Bell podal patent na "Zdokonalení telegrafie" a o pouhé dvě hodiny předstihl svého konkurenta Elishu Graye. Podle novějších údajů vynalezl telefon italský vynálezce Antonio Meucci už v roce 1849. To ale není pro naši aktualitu rozhodující. První telefonní linka v Česku byla uvedena do provozu 10. dubna 1881 na dole Richarda Hartmanna z Ledvic na nádraží do Duchcova. 

Přístroje měly jen sluchátko, mikrofon a zvonek. Spojení hovorů mezi účastníky zajišťovala manuální ústředna ovládaná spojovatelkami. Pro zajímavost zmíníme, že se tehdy hovor zahajoval zvoláním "Ha hej". Ale to se neujalo a  bylo nahrazeno zvoláním "Haló".

Dá se předpokládat, že první telefonní přístroje ve Veselí - Mezimostí byly na nádraží, kde byly součástí železničního provozu a služeb telegrafní pošty. Později se přístroje rozšířily do státní správy a posléze i do movitějších rodin. S postupným rozšířením telefonních přístrojů bylo potřeba zajistit i odpovídající telefonní ústřednu. Spojení veselských a meziměstských účastníků zajišťovala manuální ústředna v přízemí rohového domu čp. 389 na třídě Čs. armády, naproti kinu. 

Díky paní Tutterové, která byla jednou ze spojovatelek, se nám dochovalo několik fotografií kolegyň a současně i část vybavení ústředny z konce 60. let minulého století. V ústředně stála řada spojovacích pultů, kde operátorky spojovaly hovory účastníků přepojováním spojovacích kabelů. Na každý pult operátorky bylo napojeno několik desítek stanic, kde každá linka měla svou klapku s číslem a zdířku, do které se zasouval některý ze spojovacích kabelů pultu. Na přiložené fotografii jsou viditelné na levé hraně snímku.  

Účastník zahájil volání protočením kliky na svém telefonním přístroji. Na tento signál spadla v telefonní ústředně elektromagnetická klapka linky na spojovacím pultu. Operátorka se na linku připojila některým z volných kabelů a ohlásila se. Volající sdělil číslo volaného. V případě meziměstského hovoru i město volaného. Místní hovor operátorka spojila přímo. Do jiné oblasti se spojila s některou další spojovací ústřednou a vzdálenou operátorku požádala o spojení. Například spojení do Prahy bylo realizováno přes táborskou ústřednu, která již byla částečně automatizována. 

Poslouchat šum a hlasy operátorek byl zajímavý zážitek. Hovořilo zde více operátorek najednou a operátorky měli svůj žargon. Meziměstským operátorkám se hlásily "Tady Veselka, Veselka...". Kolegyně v táboře oslovovaly "Táborko, Táborko dejte mi Prahu ...", nebo ty v Českých Budějovicích "Budějko, Budějko..."... Přístroje s číselníkem byly napojovány na automatické spojovací stojany. Ty byly charakteristické svým zvukem krokovacích mechanismů. Modernizace postihla i Veselí a ústředna byla nahrazena automatickou ústřednou v budově za kinem. Dnes máme spojení pomocí mobilních a satelitních telefonních přístrojů. Analogový signál nahradil digitální a telefonní hovor je podmnožinou datových přenosů. I naše webové stránky si můžete prohlížet na svých moderních telefonech. Na telefonování se sluchátkem v ruce nám tak zůstaly jen vzpomínky...