Proč se ulici v Podskalí lidově říká Podpeklí?

Všichni Veseláci vědí, že když se řekne Podpeklí, je míněna ulice Podskalí vedoucí od křižovatky u kostela dolů k Lužnici a dále podél řeky parkem na Jiráskovu ulici. Prudké klesání od křižovatky u kostela nás přivede na malé rozcestí mezi domy čp. 151, 153 a 163. Již relativně nízká čísla popisná nám říkají, že tato část města je poměrně stará. Ústila zde, dnes již zapomenutá, cesta od mostu přes Lužnici, která vedla podél dnešní pošty a kopírovala původní břeh Lužnice až do těchto míst. Cesta pokračovala ulicí Podskalí na dnešní Jiráskovu ulici a dále k Horusickému rybníku na Třeboň a na Vídeň.

O této cestě se ve svých vzpomínkách zmiňuje farář Antonín Polák[1]. Antonín Polák byl veselským farářem v letech 1825-1833 a jeho vzpomínky zapsal Karel Weis ve svém díle "Český jih a Šumava v písni". V době faráře Poláka již tato cesta neexistovala, ale stále zůstávala v paměti lidí. Je možné, že dnešní stodoly pod Budějovickou ulicí lemovaly právě tuto cestu.

[1] Karel WEIS: Veselí před sto dvaceti lety, Český jih a Šumava v písni, XIV–XV, s. 63–64

Traduje se, že svůj lidový a pomístní název získal tento prostor od množství ohnišť hrnčířů, kteří zde provozovali své řemeslo. Je pravdou, že zde hrnčíři dříve byli, ale k více doloženému vysvětlení jsme se dostali až nedávno. Bylo to díky neúnavnému pátrání naší kolegyně Evy Jindové, která si dala za cíl zmapovat historii původní zástavby Veselí a Mezimostí. Navázala tak na knihu "Dějiny nejstarších domů ve Veselí a Mezimostí " od Františka Kuny a doplnila ji o nejstarší období od počátku 16. do 18. století. Při pročítání soupisu poddaných z roku 1586[2] narazila na zajímavé jméno - Pavel Pekelný ze Soběslavi, syn Václava Kováře (čp. 151). Jak známo, kováři pracují s ohněm, jsou celí černí od ohně, a tak zřejmě Pavel dostal přezdívku Pekelnej.

[2] SOA v Třeboni, Soupis poddaných 1586, Sign. IB 5AU No 1, Pag.38, https://digi.ceskearchivy.cz/50633/40/2803/1879/60/0  

Tehdejší úředníci zachovávali při vytváření seznamů poddaných, urbářů a pozemkových knih určitá pravidla obchůzky městem. Trasa obchůzky obvykle zachovávala pravidlo levé ruky. Tj. začínalo se od domů na okraji města u kostela. Například kostel s farou měl pořadí číslo 3. Pokračovalo se dolů ulicí a úředníci zapisovali domy po své levé ruce. Pokud narazili na křižovatku, odbočili doleva a pokračovali v zápisu domů po levé straně ulice. Na konci ulice se otočili a pokračovali v zapisování domů na druhé straně. Takto prošli celé město, až se vrátili do výchozího bodu. Samozřejmě, že existovaly výjimky, například samoty a mlýny ležící mimo město. Tyto objekty obvykle zapsali na konec seznamu. V průběhu století se stavěly nové domy, staré se bouraly a stavební parcely se slučovaly nebo dělily. Přesto se ze způsobu obchůzky a ze studia starých záznamů a smluv dá přibližně určit, kde původní domy stály. Je zajímavé, že dům Pavla Pekelného nám vychází v prostoru dnešního čp. 151 na již výše zmíněném křížení staré cesty. Opět to vše zapadá dohromady. Pokud byl Pavel Pekelný kovář, tak není nic přirozenějšího, než že měl kovárnu přímo u cesty.

Také pozemkové knihy nám uvádějí jeho dům[3] a při popisu domů sousedů se používají příměry, jako "Dům pod Pekelným" a podobně. Od toho je již jen krůček k místnímu názvu Podpeklí.

[3] Státní okresní archiv Tábor, Pozemková kniha z roku 1592, sign. II B 1/3, https://digi.ceskearchivy.cz/134240/172  

Po třicetileté válce, se záznamy ztrácejí a dům je označen jako pustý. Až v urbáři z roku 1696, je uveden Adam Němec, který dům koupil od obce jako pusté místo. 

Až tedy půjdete procházkou ulicí v Podskalí, už budete vědět, že zde nebyly žádné nadpřirozené síly, ale že místní název nám připomíná bývalého kováře Pavla Pekelného ze Soběslavi.