Veselské veduty

Již dříve jsme vás informovali, že pro vás připravujeme další díl komentovaných procházek po Veselí. Tentokrát to bude na téma veselské veduty. Odkaz na elektronickou verzi máte zde >>> .

Z definice veduty se dozvíme, že to je "věcný, topograficky přesný malířský, nebo grafický záznam, například výseku krajiny s bočním pohledem na město, obvykle v širším zorném úhlu". Dnes bychom řekli panoramatický pohled na město. Tato malířská technika zaznamenala největší rozšíření od 17. století do poloviny 19. století, ale později byla postupně vytlačována fotografií. 

Také Veselí má své veduty. Naši procházku zahájíme vedutou od Jana Antonína Venuta z roku 1811, pokračovat budeme vedutou od Antona Skarnitzla z roku 1836, která je součástí expozice Blatského muzea ve Veselí nad Lužnicí, a nakonec se podíváme na kresbu Veselí od Ignáce Lindauera z roku 1905, která byla publikována jako pohlednice na počátku dvacátého století.

Naše komentované procházky jsou spojením vycházky a výkladu, ale tentokrát uděláme výjimku. Nic nám sice nebrání se na místa jejich pořízení podívat, ale může se stát, že budete zklamaní, protože dnešní okolí města již neposkytuje takové výhledy jako dříve a mnoho nových staveb a porostů blokuje původní pohled. Bude tak lépe, sednout si k počítači a dokument si prohlédnout.

Na závěr bychom rádi poděkovali panu Pavlovi Skarnitzlovi, který nám poskytl několik zajímavých informací o Antonínu Skarnitzlovi a jeho předcích.