Povídání o jménech na vyhlídce u Horusické pískovny

Je čas cyklovýletů a mnozí z nás se zastaví na vyvýšeném odpočívadle u Horusické pískovny. Je zde krásný rozhled na pískovny a v blízkosti stojí starý litinový kříž. Málokdo ví, že jej postavili lidé z nedaleké jednoty (samoty) Nekolů. Jednota stála na protějším břehu dnešní pískovny, u mostu přes Lužnici, ale dnes je zbourána z důvodu těžby písku. Její obyvatelé to měli do Veselí daleko, a tak si zde, na kopečku, postavili křížek, aby měli při modlitbách výhled na veselský kostel.

Dnešní aktualita bude o jménech. Jednota Nekolů se jmenovala podle jejich majitelů, kteří pocházeli z blízkých Horusic, ale před nimi se jednotě říkalo Blažků. Jak si dále ukážeme, jméno Blažků má svůj původ v křestním jménu Blažeje Lužnického, jehož rodina převzala příjmení Lužnický po bývalém mlýnu Lužnických, který na tomto místě v 16. století stál. 

Historie příjmení je poměrně krátká. V českých zemích se příjmení objevují od 14. století a jejich rozmach přišel v 15. století. V 16. století příjmení používala většina obyvatel, avšak nebylo striktně dědičné. Pro používání příjmení je důležitý rok 1786, kdy císař Josef II. vydal Patent o dědické posloupnosti a Manželský patent. Josef II. nařídil, že příjmení se nesmí měnit, jak bylo dosud zvykem, ani pozměňovat a příjmení bude dědičné po otci.  Dříve bylo křestní jméno významově důležitější než příjmení. Bylo to dáno tím, že křestní jméno pocházelo od křtu, jednoho ze základů křesťanství a příjmení plnilo roli atributu, tj. bližšího určení dané osoby. 

Poměrně často docházelo k tomu, že noví vlastníci usedlosti přejímali příjmení podle usedlosti, na které se usídlili. Vzniklo to tak, že byli okolím nazýváni křestními jmény, ale s přídomkem názvu usedlosti, která mnohdy nesla jméno původních majitelů. Z dnešního pohledu se to zdá jako zvláštnost, ale zejména u mlýnů to bývalo spíše pravidlo. Podíváme-li se do historie jednoty Nekolů - Blažků, zjistíme, že na konci 16. století zde stával mlýn Bartoše Lužnického. Ten má své příjmení podle místa odkud pocházela jeho rodina, z městečka Lužnice. Byl to poměrně významný mlýn, který byl schopen obsloužit 161 mlečů z Veselí, z Mezimostí, ze Žíšova a z Doňova (Soupis mlýnů třeboňského panství z roku 1590). V průběhu 30. leté války, po několika jiných majitelích, usedlost kupuje Daniel Kasal, kterému se začalo říkat Daniel Lužnický, podle místa usedlosti. V záznamu o koupi se usedlost uvádí jako "Grunt Lužnický" a kupující jen křestním jménem Daniel. V další pozemkové knize z roku 1642 je již uveden jako "Dům Daniele Lužnického". V matrikách je místo uváděno jako "Jednota Lužnických". V té době již mlýn nepracoval a proto se uvádí jako "jednota", ne "mlýn".  Po Danielovi převzal hospodářství syn Blažej Lužnický. Jednota je dále uváděna jako "Jednota od Blažka". To už se dostáváme do druhé poloviny 17.století. Jeho syn se v zápisech pozemkové knihy objevuje jako Václav Lužnický a později jako Václav Blažej. Jeho bratr je uveden pod jménem Melichar Blažek. Je to pěkný příklad, jak se z křestního jména otce - Blažej, stalo příjmení synů - Blažej, Blažek. Jednota pak dlouhou dobu nesla jméno Blažků, i když se zde střídali jiní majitelé. Ještě na mapách z celého 19. století vidíme jednotu pod německým názvem "Einode Balzko". 

Mlýn Lužnických je jeden z veselských a mezimostských mlýnů, o kterých pro vás připravujeme další z našich komentovaných procházek. Uvedené výstřižky pozemkových knih jsou z digitalizovaného Státního archivu v Třeboni https://digi.ceskearchivy.cz, z webu www.mapy.cz a z archivu Zeměměřičského úřadu https://ags.cuzk.cz/archiv/ .