Životopisný medailonek Ing. Eugena Viktory

Prostřednictvím našeho kolegy Petra Šťovíčka jsme dostali milý životopisný medailonek Ing. Eugena Viktory, jehož autorkou je vnučka Eugena Viktory, paní Helena Diabová. Ing. Eugen Viktora byl odborník na výstavbu vysokých pecí a měl úzký vztah k Veselí. Na svých procházkách po Veselí jistě chodíte kolem jeho chaty, která stojí blízko železniční zastávky. Ale málokdo si na tuto známou veselskou osobnost dnes vzpomene. Snad to naším příspěvkem trochu napravíme.

Medailonek jsme doplnili dvěma fotografiemi. První je jeho portrét od přítele Ladislava Rektorise a druhá je fotografie jeho chaty z roku 1961 od veselského kronikáře Františka Hybše.

Doc. Ing. Eugen Viktora, CSc. (1910 – 1984)

Vystudoval reálku na Malé Straně v Praze, kam se po jmenování svého otce Václava Viktory ředitelem Státní pokladny přestěhoval s rodiči a sestrami.

Eugen Viktora postupně vystudoval fakultu strojní i stavební na ČVUT a pro svou velikou lásku k hudbě i konzervatoř. Během studií zpíval ve sboru Národního divadla, kde se seznámil se svojí budoucí ženou, operní pěvkyní Helenou Dědinovou, nejstarší dcerou malíře Jana Dědiny.

Po vysoké škole založil stavební firmu, která se specializovala na vysoké pece. Tehdy v Československu již jedna existovala, ale byla německá, takže národnostně uvědomělí klienti volili raději český podnik.

Před znárodněním podnik prodal a z utržených peněz postavil chatu ve Veselí nad Lužnicí odkud rodina pocházela.

Po ukončení podnikání učil obor stavební stroje na strojní fakultě a postupně se stal proděkanem, zástupcem děkana, kterého však katedra neměla, nemohl se ale děkanem stát on, protože nevstoupil do strany. Za svůj život napsal řadu odborných knih a učebnic o žárovzdorných materiálech, což byl obor v němž působil také jako soudní znalec.

Po převratu, musela rodina opustit byt v Koruně na Václavském náměstí, ale v té době Eugen Viktora zdědil po otci dům v Šáreckém údolí. Během rekonstrukce domu žila jeho žena s dcerou Helenou ve Veselí nad Lužnicí, kde rodina strávila přibližně 2 roky.

Během pobytu ve Veselí nad Lužnicí došlo k navázání celoživotních přátelství s mnohými rodinami a vzdálenými příbuznými, ke kterým patřil například Ladislav Rektoris jako mladý a nadaný umělec, kterému se stal Eugen Viktora mecenášem. Daroval mu část pozemků u Lužnice, kde si L. Rektoris postavil ateliér i zázemí a během studií ho E. Viktora ubytoval v Praze v ateliéru svého tchána Jana Dědiny u Písecké brány.

Ke sklonku života E. Viktora se zajímal především o hudbu, hrál na klavír, psal články do Hudebních rozhledů, jezdil do Vídně studovat životopisy známých i méně známých pěvců a skladatelů v rakouském Státním archivu a pečoval o svá včelstva a zahradu ve Veselí.

Laskavá a moudrá povaha Eugena Viktory mu utvořila velmi rozmanitý, bohatý a šťastný život přes všechny útrapy doby.