Muzeum

V prvé řadě je potřeba poděkovat primátorovi Martinovi Lomnickému ze Šebínů, že nám v roce 1617 postavil takový skvost. Martin Lomnický byl obdivuhodný obchodník a finančník. Jeho životní příhody výmluvně popsal veselský historik František Salák ve své stati "Chudý boháč". Martin Lomnický nám nezanechal jen tento svůj dům a budovu Staré radnice, ale nechal ulít i jeden z kostelních zvonů, zvaný "Martínek". Po mnoha soukromých majitelů získává dům v roce 1880 Občanská záložna, která v roce 1908 provádí rozsáhlou přestavbu pod vedením stavitele Kellera. Na základě odkrytí zbytků původních sgrafit, je rozhodnuto, aby objekt opět získal renesanční fasádu a jako vzor byl použit Stárkův dům v Táboře.

Po druhé světové válce dochází ke znárodnění a sloučení finančních ústavů. Tím se uvolňuje budova bývalé Občanské záložny a moudrým rozhodnutím radních je budova určena pro zřízení budoucího Weisova muzea. V roce 1950 je provedena oprava fasády a muzeum dostává dnešní tvář. Je zde umístěn plastický městský znak a nápis "Městské blatské muzeum Karla Weise". O vznik muzea a jeho sbírek se zasloužil legionář František Kolář a správce muzea Jan Huleš.

Ne vždy bylo o sbírky dobře postaráno

Doba dosazování režimu loajálních mladých kádrů se podepsala i na veselském muzeu. V roce 1963 odchází Jan Huleš do důchodu a na jeho místo nastupuje jako vedoucí osmnáctiletá Jarmila Škodová a v muzeu se objevili s ní spojení noví lidé. V muzeu byla řada problémů, budova byla staticky narušena a bylo potřeba zajistit opravu fasády. Jarmila Škodová zahájila svou činnost likvidací stávající expozice a depozitář byl přestavěn na letní byt. Sbírky z depozitáře nebylo kam uložit, a tak byly neodborně umístěny pod térový papír na dvoře muzea.

Tento neúnosný stav skončil jejím odvoláním a muzeum převzal Karel Trpák. Po převzetí byla provedena kontrola sbírek a zjistilo se, že věci jsou v žalostném stavu. Vinu za tento nepořádek jednoznačně nesl veselský MNV, který na místo vedoucího protekčně dosadil Jarmilu Škodovou, která muzeum nedokázala řídit. Tento úpadek vyvolal nenávistnou kampaň vůči vedení města, neboť lidé, kteří darovali řadu vzácných exponátů, byli z vývoje značně rozčarovaní a následně jako odvetu si řadu věcí, z nezajištěných a pod térovým papírem na dvoře uskladněným přístřeškem, rozebrali. V roce 1970 byla expozice muzea znovu přepracována a otevření nové expozice bylo v té době významnou událostí.